Čtvrteční večer patřil tancovačce
Ve čtvrtek 22. ledna se v hostinci a hotelovém zařízení Lovecká Mumlava uskutečnila diskotéka určená studentům prvních ročníků SŠ a SOU účastnících se v Harrachově lyžařských kurzů. Zábavné povyražení bylo zahájeno v 19 hodin.
Výběr hudby byl poněkud ovlivněn tím, že byl prováděn členy tzv. RHSKPP sdružení (rovnokšilťácké hnutí s kalhotami pod půlkami), takže se vzduchem neslo hlasité hip hip, občas střídané zvučným hop hop. Celkem příjemnou změnu pro straníky ČLA Bylo tuc tuc vysílané spocenými PPVHMM (plešatými poděsi s velkou hlavou, ale malým mozkem).
„Je to vaše diskotéka, tak se pojďte bavit vy blbky!“ upozornila lesáky blondýna nevýrazné povahy, ale nikdo se nezvedl. „Na tohle já tančit nebudu!“ prohlásil odhodlanec František Drábek (16) a kdo ho slyšel, přikyvoval.
Okolo desáté hodiny večerní však na místo dorazila zvlášní skupina HZ (hare zelí), kterým rytmus hiptuchoptuc náramně sedl. Svými silnými hlodáky počali do rytmu hlasitě křupat zelí, prskajíc jeho kousky na zem, stěny, tanečníky i zrcadlovou kouli. To už někteří příslušníci ČLA tancovali, snažíce se chabě napodobit RHSKPP a PPVHMM. RHSKPP narážku asi po půl hodině pochopili. Zazněly písně skupiny Kabát a RHSKPPákům i PPVHMMákům se poskytl pohled na rockově naladěné ČLÁky, kteří se nakupili na plochu zhruba 4m2 a skandujíce skákali. „Je to supééééér!“ vykřikl někdo (15 – 17 let).
I zadané páry si přišly na své. Jožo Ráž jim zapěl píseň Ty jsi přeca voda a mnozí teskně otírali slzy dojetí. Blížila se jedenáctá hodina, která zvěstovala konec hopsandy. Někteří „podpůlčíci“ smekli kšiltovky téměř vzrostlé do jejich kštic. Společnost se tiše rozešla, skupiny se od sebe odloučily jako olej od vody, aniž by znaly svá jména a telefonní čísla či maily. Byl konec, všichni šli spát.
Celou věc ukončil opět student Drábek větou: „Nevím, proč někteří lidé nevědí, že kalhoty patří na zadek!“ Rozjaření HZ si ještě zapěli nápěvek jejich hymny: Hare zelí, hare zelí, zelí, zelí, hlávka, hlávka; a potom usínali s uvolněným úsměvem na tváři…
Matěj Pudil